Co takhle vést firmu jako rodinu?

Poslední dobou je to v mém pracovním i osobním životě dost divoké (kdo ví, ten ví; kdo neví, ať se zeptá, nebo… stay tuned, snad brzy i na toto téma něco napíšu!).

Stále přemýšlím, jak to ve firmě nastavit lépe a efektivněji, abych se tam cítil dobře já i ostatní. Moje hodnoty se v poslední době hodně změnily a možná o to více mě to nutí zamýšlet se nad tím, jak k veškerému chaosu přistupovat a jak vše zlepšovat (nebo do toho zkusit zakomponovat koncept chaordické firmy, chaos + order?).

Mám tu tedy jednu možnou teorii. Asi není moc nová a navíc není tak úplně moje, ale líbí se mi. Tímto děkuji Pavlovi H. za to, že mi otevřel oči a ukázal, jak se lze na firmu také dívat.

Co tedy zkusit vést firmu… jako rodinu?

What?

Firmu jako rodinu? Jasně. Vysvětlím…

V rodině jsou určité role (dané třeba pohlavím, výchovou, věkem nebo já nevím čím vším). Do toho tady ale vůbec nechci zabíhat. Omlouvám se všem, kteří se na rodinu dívají jinak než já; nechci tím nikoho urazit, jen chci sdílet svůj pohled na věc.

Takže role:

Mamka

Pečuje o své dětičky. Občas se k ní přijdou schovat, ne-li rovnou vybrečet pod sukni.
Mamka vás vždy moc ráda vyslechne, jste přece jen její dítě. Dodá vám odvahu, pokud si nevěříte, a povzbudí vás, pokud se bojíte. Ale nikdy vás nepoštve proti svým ostatním dětem nebo nedej bože proti tatínkovi.
Je to taková ta opečovávatelská role, která se o lidi doopravdy zajímá. Má to prostě v krvi, nemusí nic hrát. Však to znáte, ne? :)
Za mě by tahle role měla patřit nejspíše někomu z HR, kdo to s lidmi opravdu umí. Ale pozor! Tenký led, žádná manipulace, žádná politika. Spíše takový rodinný psycholog, který vždy přihlíží k celé rodině a nebude (neměl by) stavět cíle a přání jednotlivce nad celek, obzvlášť pokud by to mohlo někomu ublížit.

Taťka

Na tátu je vždy spoleh. Co řekne, to platí.
Máme z něj respekt.
Pevně drží v rukou rodinné, tedy firemní kormidlo :) (Sakra, to mi opět připomíná, jak mi schází plachtění. Loni jsem nebyl a brečím!)
Táta je dost často ten, který dělá nepříjemná rozhodnutí, protože někdo prostě musí a on se ničeho nebojí. Třeba jde klidně zabít velkého pavouka v ložnici nebo dětském pokoji (dobře, nezabije ho, jen ho vyhodí z baráku). Prostě táta se ničeho nezalekne. A když už se něco po****, přijde s řešením (anebo ho z někoho z nás vydoluje).
Je vždy velkou oporou a zdrojem stability.
Tahle role by podle mě měla být v rukou CEO.

Myslím, že by rodina měla občas jezdit na společnou dovolenou (tedy celofiremní teambuilding!), ať jsou děti jakkoliv staré :) Na dovolené si zase všichni připomenou, že jsou na jedné lodi, ve stejné firmě, v rodině. Povzbuzeni alkoholem (nebo i bez něj) si vyříkají nepříjemnosti. Stmelí se. Možná udělají i nějakou lumpárnu (a že jsme jich udělali!). Jen se z toho všeho nezbláznit a nebrat to moc vážně.

Občas mi připadá, že bereme všechno moc vážně a že v týmech chybí trochu více radosti, smíchu… trochu té pozitivní energie. A pak si stěžujeme, že nemáme drive, že se nemůžeme dostat do flow.

Závěrem bych rád vyzdvihl ještě jednu důležitou roli: firemního nakopávače, komika či blázna – název si dosaďte podle potřeby. Člověka, který dokáže tým trochu rozhýbat, nabudit a probudit…

Máte někoho takového? My ano! ;)