Co takhle vést firmu jako rodinu?

Poslední dobou je to v mém, a nejen pracovním životě, dost divoké (kdo ví, ten ví, kdo neví, ať se zeptá, nebo… stay tuned, brzo i na toto téma snad něco napíšu!).

Stále přemýšlím, jak to mít ve firmě ideálnější, lepší, efektivnější. Abych se tam já cítil dobře, aby se tam lidi cítili dobře. Moje hodnoty se za poslední dobu hodně změnily, a možná o to více mě to nutí se stále zamýšlet nad tím, jak k tomu všemu chaosu přistupovat a jak vše zlepšovat (nebo do toho všeho zkusit zakomponovat koncept chaordické firmy, chaos-order?).

Mám tu tedy jednu z možných teorií (která není asi ani moc nová a navíc, není tak úplně moje, ale líbí se mi, tímto děkuji Pavlovi H. za otevření očí, jak se na firmu lze také dívat).

Co tedy zkusit vést firmu… jako rodinu?

What?

Firmu jako rodinu? Jasně. Vysvětlím…

V rodině jsou určité role (dané třeba pohlavím, výchovou, věkem, nebo já nevím čím vším, do toho tady ale vůbec nechci zabíhat a omlouvám se všem, kteří se na rodinu dívají jinak než já, nechci tím tady nikoho urazit, jen chci nasdílet můj pohled na věc).

Takže role:

Mamka

Pečuje o svoje dětičky. Občas se k ní přijdou schovat, ne-li rovnou vybrečet pod sukni.
Mamka vás vždy moc ráda vyslechne, jste přeci jen její dítě, dodá vám odvahu, pokud si nevěříte, povzbudí, pokud se bojíte, ALE… nikdy vás nepoštve proti svým ostatním dětem, nebo nedej bože proti tatínkovi.
Je to taková ta opečovávatelská role, která se o lidi ale doopravdy zajímá. Má to prostě v krvi, nemusí nic hrát. Však to znáte ne? :)
Za mě by tahle role měla patřit nejspíše někomu z HR. Především co nejvíce někomu, kdo to s lidma fakt umí! Ale pozor(!), tenký led, žádná manipulace, žádná politika, spíše takový rodinný psycholog, který ale vždy tak trošku přihlíží k celé rodině a nebude (neměl by) brát cíle/přání jednotlivce nad celek, obzvlášť, pokud by to mohlo někomu ublížit.

Taťka

Na tátu je vždy spoleh. Co řekne, to platí.
Máme z něj respekt.
Pevně drží v rukou rodinné, tedy firemní kormidlo :) (sakra, to mi opět připomíná, jak mi schází plachtění, loni jsem nebyl a brečím!)
Táta je dost často ten, který dělá nepříjemné rozhodnutí, protože někdo prostě musí a on se ničeho nebojí. Tzn. jde klidně zabít velkého pavouka v ložnici nebo dětském pokoji (dobře, nezabije ho, jen ho vyhodí z baráku). Prostě táta se ničeho nezalekne. A když už se něco po****, přijde s řešením (a nebo ho z někoho z nás vydoluje).
Je vždy velkou oporou a stabilitou.
Tahle role by podle mě měla být v rukou CEO.

Myslím, že by rodina měla občas jezdit na společnou dovolenou (tzn. celofiremní teambuilding!), ať jsou děti jakkoliv starý :) Na dovče si zase všichni připomenou, že jsou na jedné lodi, ve stejné firmě, v rodině. Povzbuzeni alkoholem (nebo i bez toho) si vyříkají nepříjemnosti. Stmelí se. Možná že udělají i nějakou lumpárnu (a že jsme jich udělali!). Jen se z toho všeho nezbláznit a nebrat to moc vážně.

Občas mi připadá, že berem všechno moc vážně. Že v týmech chybí trošku více radosti, smíchu… trošku té pozitivní energie, a pak si stěžujem, že nemáme drive, že se nemůžem dostat do flow.

Závěrem bych rád vyzdvihl ještě jednu důležitou roli, tou je nějaký ten (firemní) nakopávač, komik, blázen?, případně si dosaďte jaký název potřebujete, který dokáže tým trošku rozhýbat, nabudit, probudit…

Máte někoho takového? My ano! ;)