Kdo z vás to zná?

Tenhle obrázek koluje po internetu roky. A vždycky u něj všichni přikyvují.

Cihla a houba. Naslouchání, abych odpověděl. A naslouchání, abych porozuměl.

Zná to každý.

Umí to skoro nikdo.

Jak poznáte, že jste cihla

Je na to jeden nepříjemně spolehlivý test.

Když ten druhý ještě mluví, skládáte si už v hlavě odpověď?

Pak neposloucháte. Čekáte na pauzu.

A je to poznat. Ne proto, že byste odpověděli špatně. Často odpovíte úplně přesně.

Je to poznat proto, že odpovídáte na to, co jste čekali, že ten druhý řekne. Ne na to, co skutečně řekl.

Voda se odrazí. Zůstane po ní louže a cihla nenasákla nic.

Ten druhý to pozná vždycky

Cihla si obvykle myslí, že jí to prošlo. Odpověděla přece věcně, rychle a k tématu.

Ale ten, kdo mluvil, to ví. Nepozná to z obsahu odpovědi. Pozná to z toho, že se ho nikdo na nic nezeptal.

Proč to skoro nikdo neumí

Protože být houba je dražší.

Naslouchat, abych porozuměl, znamená vydržet ticho. Nechat druhého domluvit i ve chvíli, kdy už dávno „vím, kam tím míří“. Zeptat se dřív, než začnu vysvětlovat.

A hlavně: připustit, že po tom rozhovoru můžu mít jiný názor než před ním.

To poslední je nejdražší. Cihla neriskuje nic. Odejde z rozhovoru přesně taková, jaká do něj přišla. Houba riskuje, že bude muset něco přehodnotit.

Proto se u toho obrázku tolik lidí usměje, souhlasí, a za pět minut na poradě čeká na pauzu.

Kdo z vás to zná?

A kdo z vás to umí? :)